Když u nás končila éra socialismu, prahnuli mnozí z nás po tom, aby u nás zavládla neviditelná ruka trhu. Jistě, vesměs jsme se současně obávali, zda v takovém tržním prostředí obstojíme, ale přesto nám to často připadalo jako lepší než to, co tu panovalo tehdy. Mnohý z nás toužil dostat příležitost v práci zabrat a říci si o daleko větší peníze, za něž by si pak mohl dopřávat onu dokonalost, jež nám byla nejednou známa pouze ze západních reklamních katalogů.

Ale i když se změnil režim, ruka trhu tu nejednou nezavládla. A zatímco někdy je to škoda, někdy nikoliv.

Vezměme si třeba takové dotace. Někdy jsou tyto sice lumpárnou, jíž si ti mocní přilepšují na úkor ostatních, někdy jde ale i o skutečně bohulibé počínání. Kdyby se totiž například nedotovaly některé obory zemědělství, byla by tu produkce tak drahá, že by si ji naši lidé zkrátka přestali kupovat. Ceny by jim připadly přehnané, a tak by se volily levnější alternativy. A dotyčná výroba by zbankrotovala, čímž bychom se připravili o nezbytnou soběstačnost, jež nás chrání v případech, kdy by nás mohl nedostatek něčeho vážně poškodit.

Mohou tu pak být dejme tomu i cla, mající rovněž za úkol ohnout trh tak, abychom nebyli vystaveni nadměrnému exportu, po němž by se u nás toho vyváženého nedostávalo, nebo abychom nebyli zaplaveni levnou zahraniční produkcí a tím se nepřipravili o potřebná pracovní místa.

Jsou tu i všelijaké nadstandardní daně, mající za úkol nás třeba chránit před negativními vlivy toho, co by mohlo být na škodu. Enormně se tak zdražují třeba tabákové výrobky či alkohol, u nichž má vysoká cena odradit konzumenty.

Je tu dotována třeba i energie z obnovitelných zdrojů, jež má oddálit okamžik, kdy vyschnou zdroje fosilních paliv a svět se tím od základu změní.
A dalo by se pokračovat ještě dost dlouho.

Prostě existují i v naší rádoby tržní společnosti metody, jimiž jsme regulováni. A když je to v zájmu všech, nelze proti tomu nic moc namítat.