Obchodní transakce probíhají nejen mezi obyčejnými lidmi a obchodníky, ale klidně i mezi celými státy. Na tom není nic divného, zejména dnes, v globalizovaném světě. Lidé, firmy i kdokoliv další si žádají, co je jenom napadne, a protože se ne v každé zemi vše těží, vyrábí nebo jinak získává, musí se to, čeho je nedostatek nebo co zcela absentuje, odněkud dovézt.

A pokud už se něco importuje, musí se logicky i něco vyvážet, aby se tím vyrovnalo saldo zahraničního obchodu.

Ovšem ono to v zahraničním obchodě nemusí být zase až tak jednoduché. Protože je přiměřený dovoz a vývoz prospěšný, jenže pokud se to přestane vyvíjet v této oblasti dobře, mohou nastat i zásadní potíže. Jež mohou vést třeba až k obchodní válce.

Obchodní válkou může někdy skončit protekcionistická hospodářská politika zemí. Jde o situaci, kdy se jeden stát mstí druhému za zavedení nějakých cel či jiných obchodních bariér podobnými opatřeními, přesně v duchu ‚oko za oko, zub za zub‘.

Na rozdíl od jiných ekonomických opatření, která mezinárodní obchod ovlivňují, jako jsou dejme tomu obchodní sankce, tu jde čistě o obchodní vztahy a má to ryze ekonomický charakter. Jde o počiny týkající se pouze obchodu a ničeho jiného.

Obchodní války vznikají například z důvodu ochrany pracovních míst nebo některých odvětví ekonomiky či boje proti nekalé konkurenci, jež může panovat i v mezinárodním měřítku. Obchodní válka může být vyvolána různými tarify, dejme tomu cly nebo dovozními či jinými daněmi, a ‚zbraněmi‘ mohou být třeba kvóty na zboží, embargo, změny kurzu měny, úvěry a dotace od státu nebo cokoliv jiného, co brání dovozu.

A jak už tomu tak bývá, může se taková obchodní válka dotknout i jiných zemí, které se na ní přímo nepodílejí, zprostředkovaně. Protože všechno, jak známo, souvisí se vším.

I takové války tu tedy jsou. A nejspíše nikdy nezmizí. Protože o peníze jde přece až v první řadě.