Pokud si člověk potřebuje půjčit peníze, může tak sice učinit u leckoho, ale přesto existují i nabídky, které by využít rozhodně neměl. A mezi nabídky, na něž není radno vsadit, patří ty lichvářské.

Jakkoliv se tyto nabídky mohou tvářit více než příznivě, ukrývají v sobě úskalí v podobě vysokých částek, o něž je půjčená částka přeplácena. Mohou se tu tak zpravidla vyžadovat enormně vysoké úroky a v případě nesplácení i další neúměrné platby, úroky, poplatky či sankce.

Takové půjčky bývají běžně poskytovány lidem v tísni, respektive těm, kdo nejsou schopni do důsledku domyslet, co pro ně taková rádoby pomoc představuje. Oběťmi lichvy se tak v naší zemi stávají obvykle nevzdělaní lidé z vyloučených lokalit, především Romové, kteří žijí v bídě a podobnými půjčkami se dostávají do situace, z níž se posléze sami nedokážou dostat.

V některých případech jsou tak poskytovány půjčky bez jakéhokoliv prověřování žadatelů, kteří následně přicházejí i o své sociální dávky, což však ani tak nepostačuje k tomu, aby byl dluh někdy splacen.

Lichva je tak klasifikována v mnoha zemích jako trestná, ovšem s tím, že je za ni v různých zemích považováno různé počínání. Jmenovitě u nás se tohoto trestného činu dopouští ten, kdo zneužije něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení k poskytnutí nebo příslibu plnění, jehož hodnota je v hrubém nepoměru k hodnotě vzájemného plnění, respektive je lichvou to, když někdo podobnou pohledávku uplatňuje nebo ji na sebe s tímto úmyslem převede.

Lichvářské smlouvy jsou pak z pohledu našeho práva považovány za neplatné a poškozený se může domáhat zrušení takové smlouvy a vrácení všeho do původního stavu, pokud není takováto smlouva poskytovatelem dodatečně upravena úměrně ceně, jež byla v době a místě uzavření smlouvy obvyklá.

Což ale znamená, že musí být dlužník schopen dovolat se pomoci a bránit se. Což u ‚sociálně slabých‘ spoluobčanů nebývá pravidlem. A proto lichva dosud není a jen tak nebude minulostí.