Pro lidi z našeho reálného světa jsou peníze něčím skoro identickým s tím, čím je v pohádkách živá voda. Peníze nám slouží k tomu, abychom si za ně pořizovali takřka vše, co je pro nás podstatné a co si jinak než formou koupě nezajistíme. Jenže problém tu také existuje. A tkví v tom, že nemáme takových peněz vždy tolik, aby to na vše potřebné stačilo. A když jich máme nežádoucně málo, musíme si je prostě někdy i vypůjčit.
Pokud nám půjčí osoba nám blízká z dobroty svého srdce, a tedy nejspíše i bezúročně, není to ani trochu špatné. Tedy pokud to zvládneme dohodnutým způsobem vrátit, protože jinak je to nepříjemné a může to komplikovat vztahy v rodině nebo narušit či dokonce ukončit i dobré přátelství, což by se stávat nemělo. Jenže ona se často taková osoba, která by nám optimálně půjčila, v okruhu našich blízkých nenajde. A co pak?
Pak se musíme obrátit na profesionální poskytovatele půjček, tedy na banky nebo nebankovní společnosti. Kde už to ale s půjčkami není zase až tak jednoduché. Tam se sice dostaneme i k tak velkým půjčkám, jaké by nám naši blízcí nemohli poskytnout, protože finanční ústavy oplývají daleko většími finančními možnostmi, ale na druhou stranu nejsme přáteli těchto ústavů, jsme jen jejich klienty, a tudíž nám nevyhoví jenom tak, a už vůbec ne zadarmo.
A tak musíme akceptovat podmínky, jež se na nás kladou, sic máme smůlu. Musíme se smířit s tím, že nejprve musíme doložit hromadu potvrzení osvětlujících naše finanční poměry a musíme se nechat prověřit, pak musíme akceptovat nastavenou výši splátek a délku splácení, stejně jako úroky a případné další poplatky, a někdy musíme dát třeba i nějaký ten majetek do zástavy nebo si sehnat ručitele či spoludlužníka.
A proto nám také někdy nepůjčí, když se nezdáme být dost dobří. Ale tak už to prostě chodí. Peníze jsou v dnešním světě mimořádně důležité, a tak se o ně nikdo nechce nechat připravit.