Pokud se týká finančního zaopatření našich a nejen našich lidí, je pochopitelné, že mohou k budoucnosti vzhlížet s optimismem pouze ti z nás, kteří jsou dostatečně finančně zajištění. Ti, kteří mají dostatečně vysoké příjmy a nejlépe spolu s těmito i dost velké úspory pro onoho známého strýčka Příhodu.

A co z toho vyplývá? Vlastně prakticky jediné. Že svou budoucnost velice často v růžových barvách nevidíme. Což víme všichni z každodenní reality a což nám potvrzují i statistiky. A abychom si své vyhlídky poněkud zlepšili a nemuseli se bát toho, co nám budoucnost přinese, šetříme si. Abychom to nějak zvládli, kdyby přišly problémy.

V uplynulém roce, jak vypovídají statistiky, jsme si my Češi šetřili a dosáhli jsme tak nejvyšších bankovních úspor v historii. Ovšem je tu zároveň i třetina naší populace, jež ve zmíněném uplynulém roce pro změnu na své úspory musela sáhnout.

Úspory nám ale v uplynulém roce nerostly jenom proto, že jsme byli uvědomělí a zodpovědní. Mohly za to i zavřené obchody a zakázané služby, díky čemuž jsme nemohli utrácet tolik jako obvykle, a svou roli sehrály i vyšší příjmy některých z našinců, nižší zdanění, vládní pomoc obyvatelstvu a nízká nezaměstnanost.

A tak si tedy skoro třetina našich domácností v uplynulém roce polepšila, co se úspor v bankách týká. Naše domácnosti tak aktuálně mají v bankách uložené skoro tři biliony korun, o čtyři sta miliard víc než před začátkem pandemie.

Co se úspor týká, dařilo se nejvíce mužům s vysokoškolským vzděláním. Obráceně tomu bylo u žen a u domácností s příjmy ve výši do pětadvaceti tisíc korun. Ti, jimž se podařilo něco ušetřit, mluví obvykle o částce do deseti tisíc korun, skoro dvacet procent z takových lidí ale překročilo sto tisíc. A ti, kdo naopak o úspory přišli, uvádějí nejčastěji částku do deseti tisíc.
A ať jsme těmi nebo oněmi, bojíme se nejednou budoucnosti. Hlavně zdražování a daní. A tento strach není po tom, co jsme si prožili, neopodstatněný.