Představme si člověka, který má stabilní dostatečně vysoké příjmy, ale v jednu chvíli ho zaskočí výdaje, se kterými nepočítal. Někdo takový je pochopitelně v nepříjemné situaci. Protože by to mohl zaplatit třeba příští měsíc, jenže tak dlouho mu věřitelé nepočkají. A to se má stát neplatičem jenom proto, že má krátkodobý problém?
V případě někoho takového je pochopitelné, že by se tento neměl neplatičem stát. Že by si měl raději vzít někde nějakou tu dost výhodnou a potřebám i možnostem splácení odpovídající půjčku, jíž by zaplatil to, co má zaplatit, a vyhnul se tak problémům, ke kterým by to v jeho případě mohlo vést.
U takového člověka je vše jasné. Podobné řešení ho sice vyjde o něco dráž, než jak by tomu bylo, kdyby vše zaplatil rovnou vlastními penězi, ale to, že se půjčené peníze prodraží o úroky a třeba i poplatky, je zvládnutelné a dotyčný se kvůli tomu nemusí hroutit.
Jenže mezi těmi, kteří si půjčky berou, nejsou bohužel jenom takoví lidé. Často žádají o půjčky i ti, kteří mají s tím výše zmíněným člověkem společné vlastně jenom jedno. A sice to, že někdy nemají peníze. A když si půjčuje někdo, kdo je nepotřebuje jenom na nevyhnutelnou platbu zásadního významu, ale kdo chce půjčku, aby se poměl, není to už tak dokonalé řešení. A půjčuje-li si někdo takový navíc v situaci, kdy nemá jisté dost vysoké příjmy, je to dokonce hazard. Hazard s vlastními financemi. Protože co když si někdo takový užije a pak zjistí, že už využitou půjčku nedokáže splácet? Jistě, někdy může vytloukat onen takzvaný klín klínem, tedy půjčovat si na uhrazení předchozích půjček, ale kvůli tomu je to pro něj stále dražší a dražší. Až se to jednoho dne nezvládne.
Jenže lidé jsou nerozumní a nepoučitelní. A tak si berou často půjčky i vysloveně bezhlavě, zbytečně a hloupě. Což by se nemělo dít, ale děje se to. A ty, kdo si tak počínají, bychom neměli litovat.