Zatímco ještě před pár lety vévodily našim médiím především optimistické titulky týkající se stavu naší ekonomiky, dnes už je všechno v tomto ohledu docela jiné. Jednak proto, že i tehdy jsme vše pozorovali spíše přes růžové brýle než střízlivým pohledem, a jednak proto, že se skutečně poslední dobou ledacos zkomplikovalo.
Není tedy divu, že když je leccos stále dražší a nedostupnější, prostý lid nejásá. Ovšem je otázkou, nakolik vlastně nejásáme právem. Protože znám naše lidi. A nic tu nebývá zase až tak černobílé, jak se to může na první dojem jevit.
A tak bych doporučil našincům několik docela banálních a vcelku známých, ovšem současně i často ignorovaných kroků.
– Napřed by měl každý z nás zaplatit ze svých příjmů bydlení. A pokud je toto přemrštěnou položkou v jeho rozpočtu, měl by se doma vážně zamyslet nad tím, zda by se tu nedalo na něčem ušetřit. Často se totiž něco najde.
– Pak by měl dotyčný zaplatit splátky svých půjček, pokud nějaké má. Protože zde se neplatičství dříve či později vymstí a přijde draho.
– Zbylé peníze by se měly přednostně využít na nákup nezbytných potravin, respektive ošacení a dalších skutečných nezbytností.
– Pak by – pokud to pořád ještě jde – měly být odloženy nějaké peníze stranou. Protože jeden nikdy neví, zda nebude ještě hůř.
– A až pak by se mělo případně uvažovat i o financování něčeho dalšího, něčeho, co už zase až tak nezbytné pro život není.
Jsou to jednoduché rady, že? Jenže takový postup nebývá lidmi právě vítán a nadšeně akceptován. To se lidem nezamlouvá. A mnozí se tím tedy nebudou chtít řídit, a to třeba už z principu, proto, že ‚přece nebudou žít jako žebráci‘.
Jenže něco takového už je jejich vlastní problém. Pak už si pomyslně myji ruce. A až tito skončí kvůli nerozumnému zacházení s penězi v tísni, ať si s tím sami nějak poradí. Ale ať si nestěžují.