Lidé nebudou nikdy spokojeni se svým životem, pokud pro něj nebudou vytvořeny dostatečně dobré ekonomické předpoklady. To je nesporný fakt. A jestli mi nevěříte, zavzpomínejte třeba vy aspoň trochu starší na léta reálného socialismu. Každý měl tehdy zajištěnou práci, ba měl nejen právo, ale i přímo povinnost pracovat, což by dnes nejeden z našich nezaměstnaných uvítal, každý měl svůj jistý plat, což by si dnes nechal líbit nejeden z ne zrovna úspěšných podnikatelů nebo lidí pracujících pro pochybné zaměstnavatele nebo pro krachující firmy, všichni měli navíc alespoň relativně obdobné příjmy, aby se nikdo necítil o moc hůř než ti ostatní a každý měl nalinkovaný celý svůj život, což by i dnes přišlo mnohým našincům vhod. A přesto jsme nebývali nejednou vůbec spokojeni, a to do značné míry právě kvůli oné pokřivené ekonomice, v níž člověk musel jásat, i když vlastně často nebylo nad čím. Kolik nás bylo tehdy ekonomickými poměry frustrováno, kolik nás by raději zkusilo štěstí někde jinde, v jiných poměrech, kdyby nebyla země obehnána železnou oponou a ten, kdo se svévolně rozhodl zůstat za ní, nebyl automaticky nepřítelem, který už se nemohl beztrestně vrátit, pokud by snad v cizích krajích zjistil, že je všude dobře, ale doma nejlépe, respektive kdyby zjistil, že je mu příjemnější onen známý smrádek, ale teplíčko!
Prostě jsme v oněch poměrech nebyli nadšeni tím, co nám bylo dopřáno, a chtěli jsme změnu.

A této změny jsme se po sametové revoluci dočkali. Zbavili jsme se oné ekonomiky diktované shůry a vrhli se do svobodného života. Ve kterém ale kromě těch nejschopnějších z nás často nejlépe obstáli jen ti, kdo umí takzvaně lovit v kalných vodách. Kdejaká verbež se přisála ke korytu a ekonomika počala připomínat džungli. S čímž mnozí z nás rovněž nebyli a nejsou spokojeni a toužili a touží opět po změně.

A tak se zase stáčí kormidlo poněkud směrem zpět. A to je zřejmě to nejhorší. Protože to, co máme dnes… Co to vlastně je? Něco mezi kapitalismem a socialismem, s tím nejhorším z každého z těchto režimů. Máme tu nepodnikající podnikatele často socialisticky závislé na pomoci státu, a proletariát, kterému politici oficiálně přejí, ale na životní úrovni to vidět není. A jen tak ani nebude.