Pokud si stát, územně samosprávný celek, některá firma nebo kdokoliv jiný potřebuje obstarat hotovost, může to řešit formou vydání dluhopisů. Pro ty je typické, že se vydávají za nejednou i dost variabilních podmínek a provází je tu větší a tu menší rizikovost a s ní spojená nabídka zhodnocení.

S dluhopisy se obchoduje hlavně na mimoburzovním trhu, kde si vydavatelé a investoři dohadují podmínky sami mezi sebou. Toto obchodování však bývá nejednou do určité míry netransparentní a představuje tak určitou rizikovost, na rozdíl od dluhopisů prodávaných na veřejných trzích.

Narazit můžeme třeba na dluhopisy s pevným kupónem alias úročením, kdy se úroky sjednávají už při vydání dluhopisu a jsou následně po celou dobu trvání platnosti těchto dluhopisů neměnné. Každý si u těchto snadno vypočítá zisk, který se jejich formou nabízí, ovšem nevýhodnými se stávají při výkyvech ekonomiky.

Dluhopisy s proměnlivým variabilním kupónem, tedy s pohyblivými úroky, jsou úročeny v závislosti na referenční sazbě, k níž se přičítá určitá přirážka nahrazující vyšší riziko, než jaké existuje na mezibankovním trhu.

Dluhopisy s nulovým úročením, jak sám název napovídá, nepřinášejí investorům žádné úroky a zisku je tu dosahováno tím, že jsou tyto dluhopisy nakupovány za nižší než nominální hodnotu, jež bude investorům nakonec vyplacena.

Indexované dluhopisy jsou pak úročeny úměrně vývoji indexů mezd, cen či různých komodit a závisí tak na aktuální cenové hladině.

A narazit lze i na celou řadu dluhopisů dalších a svým způsobem specifických, jako jsou dluhopisy prioritní, podřízené, konvertibilní, vypověditelné, perpetuitní, naturální, s odloženou platbou a podobně.

Co se týká doby splatnosti, mohou být dluhopisy krátkodobé (s maximálně roční dobou splatnosti), střednědobé (roční až desetileté) nebo dlouhodobé (se splatností více než desetiletou). A je to i doba splatnosti, jež rozhoduje o výnosnosti takových dluhopisů. Protože je logické, že čím delší je splatnost, tím větší je i riziko, že něco nevyjde a bude po penězích.